Violka vonná, lidově fialka

Dnes se na ni jako na bylinu obsahující zdraví prospěšné látky často zapomíná. Možná, že její schopnosti zůstavají ve stínu krásně fialových kvítků a pověstné, nebesky jemné vůně. Právě tu si většina z nás vybaví, když si na fialku vzpomene. Už celá staletí má své místo v aromaterapii, přírodní kosmetice a výrobě parfémů. Věděli jste, že na získání pouhých 32 g vonné silice je zapotřebí více než tisíc kilo drobných lehkých kvítků? I velmi malé množství esence je proto vysoce ceněné a vzácné. Fialky byly ve velkém pěstovány ve starém Egyptě, kde si jejich zkrášlující účinek dopřávaly ženy mocných mužů. Uvádí se, že dnes již téměř není možné přírodní silice v potřebném množství získat. Často bývá používána synteticky vyrobená "fialková" vůně. Chcete-li si vychutnat tu opravdovou, nyní je ta správná chvíle. Fialky jsou v plném květu, na mnoha místech najdete bohaté trsy čerstvě zelených listů a fialových květů. Natrhejte si jich plné dlaně a přivoňte si k nim. Svět se vám na chvilku zastaví, je to vůně hluboká a intenzivní, noblesní a čistá. Než se nadějeme, fialky odkvetou a kouzlo bude pryč. Proto neváhejte a zajděte si jich pár nasbírat. Poradíme vám, jak je zpracovat, jak si na nich pochutnat a jak jimi podpořit svou krásu a zdraví. Viola odorata je totiž jednou z nejstarších doložených bylin pěstovaných pro léčivé účely. 

Kde roste a jaké další druhy sbíráme

Fialkám se daří na stinných travnatých místech, nejčastěji je nacházíme v listnatých lesích, v oborách, parcích, křovinách, příkopech, sadech, podél plotů a lesních cest či na zahradách. Listy violky vonné vyrůstají přímo z oddenku a jsou zorganizovány v přízemní růžici. Mají oblý, srdčitý tvar a lehce vroubkované okraje. Jsou sbírány jak pro obsah léčivých látek, tak za účelem získání vonné silice, která má ale úplně jiný charakter než květy. Je spíše dřevitá, méně sladká a více svěží, s lehkým květinovým podtónem. Z dalších druhů fialek u nás běžně nacházíme violku rolní, která může mít kvítky zbarvené od fialové až po bíložlutou, a violku trojbarevnou, která je fialovo-bílo-žlutá. Říká se jim také macešky, voní buď méně nebo vůbec, a jsou rovněž sbíranými léčivkami. Obecně platí, že v široké čeledi violkovitých si jednotlivé exempláře mohou být velmi podobné. Nejlepším poznávacím znamením violky vonné proto zůstává její vůně. Uvádí se, že čím je barva květů tmavší, tím je vůně výraznější. Taková fialka je pro sběr nejlepší, protože je nejsilnější. 

Účinky na zdraví

Violka vonná je bohatým zdrojem antioxidantů, obsahuje vitamin A a C, rutin (vitamin P), vápník, železo, saponiny usnadňující odkašlávání a podporující zdraví dýchacích cest, hojivé slizy a kyselinu salicylovou, která je účinnou látkou v acylpirinu. Díky ní má bylina protirevmatický účinek, pomáhá při dně a je vhodná při potížích s klouby. Fialky se doporučují k rychlejšímu zotavení po nadměrné zátěži, fyzické i duševní. Přidávají se do harmonizačních čajových směsí, které ulevují při potížích s menopauzou a předmenstruačním diskomfortem. Vonné silice mají obecně uvolňující účinek, takže jsou odpradávna užívány proti nervozitě, úzkostem a strachům. Podle starých receptur se kombinují s levandulovou esencí a společně uklidňují pocuchané nervy, mírně snižují tlak a pomáhají odbourávat psychické bloky. Spojí-li tyto dvě voňavé byliny své síly, jsou také osvědčeným afrodiziakem. Violka bývá s levandulí a dalšími silicemi kombinována i proto, že získat větší množství silice je náročné a nákladné. 

Sběr a použití

Sbíráme květy, většinou v dubnu či březnu. V létě můžeme sbírat listy (jsou větší a obsahují více léčivých látek než na jaře) a začátkem podzimu i oddenek. Ze sušených kvítků přípravujeme čaj s uklidňujícími účinky, čerstvé mají široké využití v kuchyni. Listy jsou skvělou přísadou do salatů. Z kvítků můžeme také vyrábět domácí kosmetiku. 

Příprava nálevu

1 čajovou lžičku sušených květů zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 10 minut louhovat, scedíme a po doušcích popíjíme. Čerstvých zalijeme tolik, kolik pobereme prsty jedné ruky. Čaj má příjemnou chuť a světlou, modrozelenou barvu. Vůně je jen v náznaku cítit na pozadí. 

Fialky v medu

Rychlou a praktickou dobrotou jsou fialky zalité kvalitním medem. Čerstvé kvítky jednoduše zalijeme a promícháme tak, aby zůstaly ponořené. Během tří dnů po naložení ještě občas promícháme. Hodí se na oslazení čajů nebo do dezertů. Při zahlenění je fialkový med výborný i samotný na lžíci. 

Fialkový cukr

Na přípravu této báječné záležitosti vezmeme hrst květů a hrst cukru. Rozdrtíme v hmoždíři nebo nameleme v mlýnku na kávu. Jemnost výsledného cukru záleží na vaší preferenci, do nápojů i do pečení je ale lepší, když není namletý na moučku. Fialky uvolní tekutinu, proto cukr před přendáním do nádobky necháme důkladně proschnout. 

Fialkový sirup 

Na přípravu sirupu budeme potřebovat více času i fialek. Dvě až tři větší hrsti kvítků zalijeme 1 l vroucí vody a necháme odstát do druhého dne. Přecedíme a přidáme 1 kg třtinového cukru. Pomalu zahříváme a mícháme, dokud se cukr nerozpustí. Brzy nám vznikne hustý sirup, ke kterému přidáme šťávu z 1 citronu nebo pomeranče. Použijeme-li bílý cukr místo třtinového, výsledný sirup bude mít jasněji fialovou barvu. Sirup pak v lahvičkách vypadá lépe, záleží čemu dáte přednost. Při použití cukru třtinového bude zbarvený do karamelova. 

Na ozdobu

Velikou parádu mohou čerstvé kvítky udělat v kostkách ledu, které přidáváme do limonád. Fialky a macešky jsou úžasné na ozdobení dortů, pudinků a dezertů typu panna cotta. Kombinovat je můžeme dle libosti a dostupnosti například se sedmikráskami, pampeliškami, podbělem či vrškem mladé kopřivy. Senzačně s nimi obveselíme saláty, špenáty, zeleninové polévky i nádivky. Jen musíme počítat s tím, že mohou jídlo trochu ovonět. Přidáváme je navrch, protože jsou křehké a jakmile bychom je někam zamíchali, ztratily by tvar i krásu. 

Domácí pleťové tonikum

Díky obsahu anioxidantů, saponinů, hojivému slizu, kyselině salicylové a dalším látkám prospívají fialky zdraví naší pleti. Zkuste si vyrobit domácí tonizační vodu, která je vzpruhou pro unavenou, povadlou pleť zatěžovanou nečistotami, vlivy počasí i celkovým fyzickým a psychickým stavem. Postup je jednoduchý, zvládne ho každý.  Několik hrstí čerstvých kvítků vložíme do čisté skleničky a naplníme ji jablečným octem. Necháme dva týdny odstát na okně, zvolíme slunné místo. Scedíme a zředíme převařenou, vychladlou vodou (poměrem 1:2). Vzniklou květovou vodou čistíme pleť za pomoci tampónku. Můžeme si také vyrobit pleťovou vodu dvoufázovou: postupujeme stejně, na závěr do vyrobeného tonika přidáme ještě kvalitní olej (doporučujeme slunečnicový nebo mandlový). Dvoufázová tonizační voda pleť čistí a hydratuje, takže výsledkem je pocit hebké, něžnými fialkami opečované pleti.  

Tweet