Tužebník jilmový, přírodní aspirin

Tato až 2 metry vysoká rostlina s načechraným bílým květenstvím patří do čeledi růžovitých a je nejen působivou dominantou našich břehů, ale také bylinou s všestranným využitím. Obsahuje kyselinu salicylovou, hlavní účinnou složku aspirinu, acylpyrinu a dalších synteticky vyráběných léčiv na snížení horečky. Tužebník je přírodním zdrojem salicylátů a zároveň obsahuje hojivé esenciální oleje, flavonoidy, glykosidy a třísloviny (taniny). Je tedy skvělý při respiračních onemocněních doprovázených vysokou teplotou nebo při chřipce s bolestmi svalů a kloubů. Víte, kde ho najít? Poradíme vám, na jakých místech nejčastěji roste a jak ho poznat, nasbírat a použít. Při sběru bylin je pro nás přínosný už samotný kontakt s vybranou rostlinou, nemluvě o uzdravující síle pobytu v čisté přírodě. Pokud se nám na chvíli podaří utišit tok myšlenek a naladit se na okolní rostliny, zjistíme, že s námi komunikují. Chvíle strávené nacházením a sbíráním bylin se tak mohou stát naší srdeční záležitostí. Spojení s nimi je energizující, cítíme se více přítomní a plní života. Vnímáme, že "vše je tak, jak má být". Byliny, se kterými jsme se venku takto setkali a sami si je zpracovali, pak mohou plně rozvinout svůj potenciál. 

Účinky na zdraví 

Kromě respiračních onemocnění a horečnatých stavů pomáhá tužebník se záněty močových cest. Působí močopudně, antisepticky, snižuje teplotu a zmírňuje bolest. Podporuje vylučování vody z organismu, prospívá kloubům a doporučuje se při potížích s revma, dnou a artritidou. Je dobrý na srdce, upravuje hladinu cholesterolu v krvi. Posiluje imunitu a prospívá duševnímu zdraví. Dříve se doporučoval i proti bolestem hlavy, proto prý býval přidáván do vína a medoviny – na dochucení, ovonění a zmírnění nežádoucích účinků (= kocoviny).  Mluví se o něm také v souvislosti se zdravým spánkem, šálek čaje v průběhu večera je dobrý na celkové zklidnění a uvolnění. 

Další použití: tužebník do vázy či do piva 

Kromě lidového léčitelství můžeme kvetoucí nať sbírat do květinových vazeb, obvykle se přidává místo nevěstina závoje. Hustá, vrcholičnatá květenství bílých až bílo-krémových kvítků jsou skutečně jako krajkou vyšitá. Známá a oblíbená je také jejich specifická vůně, která připomíná hořké mandle. V Německu se tužebníkem dodnes aromatizují a dochucují piva, ve Švýcarsku se zase přidává do vína, džemů a marmelád. U nás je kromě čaje známá tužebníková limonáda s osvěžující chutí a příjemnou vůní. Na rozdíl od jiných bylinkových limonád ji ale nepijeme denně, vzhledem k obsahu kyseliny salicylové a jejím antipyretickým a analgetickým účinkům. Dopřejeme si ji spíše když jsme nemocní, například v horkých letních dnech, kdy nemáme chuť popíjet teplý čaj. 

Výskyt a vzhled

Roste na vlhkých místech, nejčastěji na březích vod a v pobřežních houštinách, ve vlhkých příkopech, na slatích, v lužních lesích, na podmáčených loukách a poblíž mokřadů. Pokud si ho chcete dát na zahrádku, zasaďte ho poblíž maliníku - někteří pěstitelé uvádějí, že tužebníku se nejlépe daří mezi maliním. V každém případě vyžaduje vlhkou až lehce podmáčenou půdu a slunce nebo polostín. Bylina má hranatou lodyhu a často roste v bohatě větvených trsech. Listy jsou přerušovaně zpeřené, řapíkaté, střídavě malé a velké, na rubu světle plstnaté. Podle listů nejlépe odlišíme tužebník jilmový od tužebníku obecného, který má listy kadeřavé, s rubem i lícem zeleným a hladkým, nikoli plstnatým. Dalším odlišovacím znakem je jeho výška: ten správný tužebník obvykle výrazně převyšuje okolní rostliny. Jeho příbuzný, tužebník obecný, dosahuje výšky jen okolo 80 cm.  

Sběr a sušení

Sbíráme horní část natě s květy, většinou od června do září. Sušíme nasekané nadrobno, ve stínu, nebo při umělém teple do 35 stupňů. 

Příprava nálevu

1 vrchovatou čajovou lžičku sušeného tužebníku spaříme 250 ml horké vody, necháme 10 min luhovat, scedíme a po doušcích pijeme 2-3 šálky denně. Máme-li čerstvé květy, vezmeme přibližně tolik nadrobno nasekaných kousků, kolik uchopíme prsty jedné ruky. Čaj má světlou barvu, svíravě hořkou chuť a typickou tužebníkovou vůni, která nám kromě hořkých mandlí může připomínat vůni starých lékáren (je tomu tak díky metylesteru kyseliny salicylové). 

Příprava kloktadla při bolesti v krku a zánětu mandlí 

1 vrchovatou polévkovou lžíci spaříme 250 ml horké vody, necháme 10 min vyluhovat a vychladnout. Kloktáme několikrát denně. 

Tužebníková limonáda

4 l vody a 50 dkg třtinového cukru přivedeme k varu a chvilku povaříme. Přidáme 1 bio citron nakrájený na kolečka a necháme vystydnout. Přelijeme do velké zavařovací sklenice (5 l), přidáme dvě velké hrsti čerstvě natrhaných, nadrobno nasekaných květů a půl lžičky rozdroleného droždí ("oříšek"). Pořádně zamícháme. Zakryjeme plátýnkem, například utěrkou, a necháme 24 hod stát. Přecedíme přes husté sítko, slijeme do lahví a uzavřené uchováváme v lednici. Spotřebujeme do 2 týdnů. Při servírování můžeme dochutit a ozdobit malinami. 

Jak se jinak říká tužebníku

V Podkrkonoší najdeme bylinu pod názvem chlapice. Jinde se jí říká zimní ořech nebo zimničné koření, babarbule, medušník, třebník nebo tavola. V angličtině a němčině se mu říká "luční sladidlo" (sweetmeadow, mädesüss), zřejmě proto, že byl tradičně přidáván do medoviny. Najdeme ho ale také pod názvem "královna louky" (meadow queen) nebo "nevěsta" (bridewort).  

Tweet