Třezalka tečkovaná, lidově čarovník nebo krev sv. Jana

Tato bylinka je dnes oblíbená zejména pro svůj pozitivní vliv na duševní zdraví a emoční rovnováhu. Ceněná je jak v přírodním léčitelství, tak v moderní medicíně. Díky obsahu účinných látek je univerzálním léčivem, které lze použít na různé druhy zdravotních potíží. Z pohledu péče o duši se doporučuje při stresu a poruchách spánku, na podporu uvolnění a dobré nálady, při slabostech nervů, různých neurózách, při depresích a hysterických záchvatech. Ve formě čaje bývala tradičně podávána při náměsíčnosti a je také jednou z bylin, po které sáhneme při poruchách řeči a nočním pomočování u dětí. Dále působí protizánětlivě při nemocech trávicích orgánů, je dobrá na žlučník, pomáhá při nevolnosti, bolesti břicha a průjmu. Detoxikuje, pročišťuje močové cesty, podporuje zdraví ledvin a jater. Harmonizuje krevní tlak a posiluje kardiovaskulární systém. Patří mezi ženské byliny, doporučuje se při nepravidelné menstruaci, na udržení rovnováhy vaginální mikroflóry a při psychických výkyvech souvisejících s cyklem. Zevně pomáhá ve formě hojivého oleje, který by v žádné domácí lékárničce neměl chybět. Tzv. Janův olej můžeme vtírat při bolestech zad, ischiasu, hexenšlusu, revmatismu, krevním výronu, oteklých žlázách, při pohmožděninách a modřinách. Prospívá kůži, pomáhá na drsnou pokožku na tváři. Můžeme ho použít také při spáleninách a odřeninách. Miminkům lze Janovým olejem potírat bolavá bříška. 

Obsahové látky 

Jasně žluté třezalkové květy (a v menší míře celá nať) obsahují hypericin, který působí protizánětlivě a antiviroticky, a hyperforin, zodpovědný za antidepresivní, uvolňující, až mírně sedativní účinky. Bylinka dále obsahuje organické kyseliny, vitamin C, provitamin A, silice, třísloviny a flavonoidy. Ty jsou známé svou schopností chránit buňky před volnými radikály, posilovat imunitu a preventivně působit proti srdečním chorobám. Podporují také farmaceutické působení hypericinu, čímž posilují celkový efekt třezalky. Vědecké studie poukazují i na souvislost mezi antidepresivním účinkem hyperforinu a hypericinem, který tento účinek zesiluje. Moudrá příroda tedy obsažené látky nakombinovala tak, aby se ve své funkci vzájemně podpořily. 

Jak ji poznáme a kde roste 

Sbíráme jen třezalku tečkovanou, latinsky hypericum perforatum. Jiné druhy třezalek (roste u nás dalších sedm až osm druhů) neobsahují žádné nebo příliš malé množství účinných látek. Nejlepším poznávacím znamením je červené barvivo, již zmiňovaný hypericin. Promneme-li lodyhu, listy, poupata nebo květy pořádně v prstech, zbarví se do tmavě červené či rezavé. Hypericin je obsažen v celé nadzemní části rostliny, poznáme ho podle tmavých žlázek v podobě černých teček. Nejvíce hypericinu má bylinka v druhém roce v době plného květu, a nejvyšší množství se nachází v květech. Vedle tmavých žlázek (teček) si všimněte také bezbarvých, průsvitných žlázek, které vypadají jako drobné dírky nebo vpichy. Tyto prosvítající olejové žlázky daly třezalce latinské druhové jméno perforatum = propíchaný, dírkovaný. Bylina díky nim vypadá jako nasáklá slunečním světlem. Český název vystihuje jak "tečkovaný", tak "propíchaný" vzhled rostliny: slovo třezalka totiž pochází ze staroslověnského trjezati, tedy rozpíchati. Třezalka je 30-60 cm vysoká, pokud se jí daří, dorůstá do výšky až 1 m. Má rozvětvenou, dvouhrannou lodyhu, drobné, kopinaté listy a zlatožluté kvítky uspořádané do okolíků. Říká se, že rozkvétá hned po letním slunovratu, okolo svatojánské noci, a kvete celé léto. Roste na teplých, slunných místech, na okrajích lesů, cest a rybníků, na loukách, kopcích a mezích. 

Sběr a použití 

Během letních měsíců sbíráme celou kvetoucí nať, vezmeme horní část (cca 30 cm) bez dřevnatého spodku lodyhy. Na sběr třezalky je nejlepší jít po ránu, hned jak oschne rosa, nebo během dopoledne. Na čaj a koupel používáme květy i s natí, do Janova oleje dáváme jen květy a poupata. Sušíme svázané do kytice a zavěšené ve stínu a suchu. 

Příprava nálevu

1 vrchovatou lžicku třezalky zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 5 min vyluhovat a scedíme. Čaj má nahořklou, trpce kořenitou chuť, nevýraznou vůni a tmavší, červeno-rezavou barvu. 

Janův olej

Čerstvě natrhané květy a poupata naplníme volně do lahve a zalijeme až po hrdlo olivovým olejem. Květy musí být ponořené. Uzavřeme a postavíme nejméně na 3 týdny na teplé místo. Olej se časem zbarví do červena. Přefiltrujeme, květy vymačkáme a naplníme do tmavých lahviček. Při používání na popáleniny je lepší olivový olej nahradit lněným. 

Příprava koupele

Několik hrstí čerstvé nebo cca 200 g sušené třezalky (stonek s listy a květy) namočíme přes noc do studené vody. Před koupelí výluh zahřejeme k varu a přilijeme do vany. Koupel by měla trvat 20 min, poté zamíříme do postele a dále se zahříváme. Uklidňující třezalkové koupele vyzkoušejte zejména při potížích se spánkem, náměsíčnosti, pocitu vystresovanosti, sklonům k hysterii, nebo při tzv. syndromu neklidných nohou. 

Bylina opředená legendami 

Třezalky si velmi cenil legendární astronom, alchymista a lékař Paracelsus. Uváděl, že bychom její sílu v době květu měli vždy plně využít, nosit ji na prsou a pod čepicí, a v noci si ji dávat pod polštář. Víra v její posvátnost sahá do dob Antiky, kde byla symbolem sluneční síly, světla a tepla. Červená tekutina v třezalce vždy lidem připomínala krev a stala se inspirací mnoha lidových "povídaček". Nejčastěji je spojována s krví Sv. Jana, někde se také říkávalo, že na ní ulpěly kapky krve Krista. V předvečer svatojánské noci se konaly oslavy s pálením ohňů, které představovaly slunce na vrcholu svých sil. V mnoha oblastech platilo, že kdo skákal přes svatojánský oheň a tančil kolem něj, musel nosit Janovu korunu - věneček z třezalky. 

Tweet