Med jako lék

Využití medu jako důležité součásti léčivých směsí není žádnou novinkou. Jeho ozdravné vlastnosti znali lékaři a léčitelé napříč kulturami, od starověkých národů po moderní medicínu. Odpradávna všichni dobře víme, že včely nosí zdraví. Víte ale, jak to dělají? Pojďme si povědět, jak med vzniká, jaké druhy medu máme, co obsahuje a s čím nám může pomoci. Přidáme také pár osvědčených tipů, jak "tekuté zlato" použít k podpoře léčby běžných nemocí a potíží. 

Příchod medu na svět

Včelí med vzniká buď z nektaru, sladké šťávy květů, nebo z medovice, sesbírané z povrchu listů a jehličí. Včela nektar či medovici nasaje do medového váčku, který je chlopní oddělen od žaludku, takže nedojde k natrávení. V úlu svůj "náklad" předá další včele a takto dochází k obohacování šťáv enzymy a aminokyselinami z včelích těl. Zároveň dochází k odpařování vody, čímž je budoucí med zahuštěn. K tomu napomáhá také vysoká teplota v úle, kde je dobrota uskladněna v šestihranných buňkách v plástech. Po dozrání včelař plástve vyjme a za pomoci medometu z nich odstředivou silou získává med. Před vynalezením tohoto nástroje se med z plástů lisoval, případně nechával vykapat. Zdravou a oblíbenou pochoutkou bylo také med "vyžvýkávat". Dnes se z medometu stáčí rovnou do sklenic. 

Med květový a lesní, smíšený a "jednodruhový" 

Podle zdroje, odkud pilné včelky získávají základní surovinu pro svou práci, rozlišujeme dva typy medu: květový neboli luční, který bývá světlejší, a medovicový neboli lesní, který poznáme podle tmavší barvy. Jak květové, tak medovicové medy jsou přirozeně smíšené. Čistě jednodruhové medy získají včelaři většinou jen v případě, že mají úly umístěné poblíž rozlehlých ploch, na kterých je požadovaná rostlina ve velkém pěstována. Součástí medové "magie" je ale skutečnost, že každý med je jedinečnou kombinací šťáv z rostlin, které se v daném čase nacházejí kdekoli v doletové vzdálenosti od úlů. Mluvíme-li o medu jednodruhovém, máme tak spíše na mysli med s jedním převažujícím zdrojem, takzvaný "med s přívlastkem". Mezi takové patří například med levandulový, rozmarýnový, lipový, akátový, vřesový, smrkový či jedlový. Pokud se zkušený včelař zaměří na konkrétní typ "medu s přívlastkem", dokáže plástve odebrat a vytočit ve správný čas. Získá med s převahou požadované rostliny, a my v něm pak cítíme například jemné tóny levandule či rozmarýnu. Většinou se ale získává med smíšený, protože různé medonosné rostliny kvetou buď současně, nebo krátce po sobě. Lesní medy mohou být přirozeně jednodruhové v době, kdy při sběru medovice z jehličnanů, například v oblasti smrkových lesů, není v okolí mnoho kvetoucích rostlin. 

Pastování

Velikou delikatesou je med pastový, vyráběný z prvních jarních snůšek. Každý med dříve nebo později zkrystalizuje, a pastový med je vyráběn šetrným, pravidelným promícháváním, kterým získá konzistenci pasty. Pastování tedy probíhá mechanickým mícháním a jedná se vlastně o řízenou krystalizaci. Od tekutého medu se pastový liší jen svou konzistencí, nikoli složením. Mnoho lidí, zejména rodičů, ale ocení, když med odnikud nestéká a dostane se jen tam, kam má . A k tomu může výraznou měrou přispět právě med pastový 

Zdroj energie 

Med obsahuje monosacharidy, přibližně 35 % glukózy (hroznového cukru), 40 % fruktózy (ovocného cukru) a 10 % ostatních jednoduchých cukrů. Proto je důležitým zdrojem energie při fyzickém nebo psychickém vyčerpání. I jedna lžíce kvalitního medu nám může rychle dodat potřebnou sílu. Na rozdíl od složených cukrů nemusí monosacharidy naše tělo štěpit, což usnadňuje dodání energie jednotlivým buňkám. Med tak napomáhá rychlejšímu zotavení nejen v případě unavených svalů, ale také při celkovém vyčerpání organismu. Dále obsahuje polyfenoly, které mají antioxidační účinky, vitamin C, B1, B2, B6, flavonoidy, organické kyseliny, draslík, fosfor, hořčík, vápník, zinek a železo. Posiluje přirozenou obranyschopnost těla a napomáhá rychlejší rekonvalescenci. Nejčastěji je doporučován pro své antibakteriální účinky. Obsažené enzymy a různé druhy cukru likvidují choroboplodné zárodky a tím napomáhají léčbě bakteriálních onemocnění. Hustá, sirupová konzistence medu je navíc skvělým balzámem pro bolavý krk a namáhané hlasivky, a pomáhá při ochraptění. V lidovém léčitelství býval med doporučován také při zažívacích potížích. 

V chladných dnech by se vám mohl hodit některý z následujících receptů: 

Čaj při rýmě a nachlazení

Do 1/2 litru vody dáme vrchovatou lžíci bezinkového květu a lžíci lipového květu, vaříme 8 minut, necháme krátce vychladnout a osladíme lipovým medem. 

Čaj při kašli

Do 1/2 litru vody dámě lžíci řebříčku, 7 celých hřebíčků, lžíci podbělu, lžíci kmínu, lžíci dubové kůry, lžičku šťávy z citronu. Vaříme 8 min, necháme krátce vychladnout a osladíme lesním medem. 

Čaj při bolesti v krku a na prohřátí 

2-3 čajové lžičky čerstvě nastrouhaného zázvoru zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 10 min louhovat a přidáme lžíci medu. Některé prameny uvádějí, že v kombinaci s medem je antimikrobiální působení zázvoru účinnější. 

Čaj pro lepší usínání

1 lžičku dobromysli a 1 lžičku majoránky zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 8 min louhovat a přidáme lžíci medu. Směs uklidňuje mysl a napomáhá dobrému trávení, dopřejeme si ji po dobrém jídle zkraje večera. 

Až si příště nachystáte šálek čaje, nezapomeňte si jej dochutit sladkým "tekutým zlatem" 

Tweet