Mezi smysly řadíme zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Chuťové pohárky najdeme na jazyku, dokáží detekovat látky rozpustné ve vodě a rozeznáváme slanou, sladkou, kyselou a hořkou chuť. Čichové receptory jsou na klenbě nosní dutiny a rozpoznávají plynné látky rovněž rozpustné ve vodě. Hmatové receptory jsou nerovnoměrně rozložené v kůži. Nejvíce je jich na dlaních, ploskách nohy a na rtech. Sluchovým orgánem je ucho, v jeho vnitřním labyrintu jsou vlasové buňky v tekutině (endolymfě), které reagují na mechanicky přeměněné zvukové vlny. Součástí vnitřního ucha je i rovnovážné ústrojí. Zrakový orgán je u člověka komorové oko, vybavené zaostřovacím i stínícím aparátem, přes který na oční sítnici dopadá světlo, které dráždí světločivné buňky (tyčinky zajišťující černobílé vidění, a čípky zprostředkovávající vidění barevné). Pro úplné uvědomění si signálů přenesených ze smyslových receptorů je potřeba signály zpracovat v mozkových centrech (např. zrakové podněty jsou zpracovávány v mozkové kůře vzadu v týlní oblasti).