Jin-jang a tajemství tradiční čínské medicíny

Chcete proniknout do tajů tradiční čínské medicíny? Začněte tím, že s námi nahlédnete do fungování jednoho z jejích hlavních principů. Jin a jang je starověké učení, které stálo u zrodu dávné čínské filosofie, myšlení, medicíny, astrologie, umění feng shui, ale i bojového umění a mnoha dalších disciplín. Když se do něj ponoříte, zjistíte, že podobný princip popisují i jiné filosofické směry, náboženství a tradice přírodního léčitelství. Síly a zákonitosti, které staří čínští mistři pojmenovali a znázornili jako jin a jang jsou totiž všeprostupující a všudypřítomné, a nemohou tak uniknout pozornosti žádného oboru lidského poznání, tedy pokud se mu daří dotýkat se jádra věci. Vědění starověké Číny je ovšem unikátní v tom, že na filosoficko-náboženskou tradici navazuje medicína. Hluboké pátrání po podstatě existence a mapování způsobů jejího fungování je tak už několik tisíc let využíváno a ověřováno v praxi. Na základě podobenství mezi člověkem a vesmírem (které jsou vlastně jedním a tím samým) aplikuje číská medicína svou znalost celku (přírody, vesmíru a existence jako takové) na jednu jeho nedílnou součást: lidské tělo.

Kdybychom to chtěli hodně zjednodušit, řekli bychom, že způsoby fungování celku se dají aplikovat na kteroukoli jeho část. V případě lidského těla se tak lze dobrat správné diagnózy a stanovit léčbu. Znamená to také, že klíčem k dlouhému, zdravému a šťastnému životu je umět sám sebe vnímat jako součást přírody a vesmíru. Nevyčleněně, neizolovaně od celku, od ostatních lidí a od vnějšího světa. Pro zamýšlení se nad jin-jangem, ale i nad přírodním léčitelstvím jako takovým, je nutné pochopit a procítit, že vše je Jedno. Každá jednotlivá "forma" (například naše tělo) je s ostatními "formami", živými i neživými, propojená a v jistém smyslu totožná. Zákonitosti fungující venku fungují i hluboko uvnitř. Že se v tom ztrácíte? Zkuste si představit kapku vody v oceánu. Má stejné složení a obsah jako oceán samotný, protože ho tvoří. Kapka je oceánem a oceán je kapkou, záleží jen na úhlu pohledu. Někdy si taková kapka usmyslí, že existuje odděleně a ne jako součást oceánu. Je to samozřejmě jen její falešná představa. Jak to, že nevidí, že je vlastně oceánem? Že v sobě nese jeho podstatu, že JE jeho podstatou, že JE jím samotným? Když potom taková kapka onemocní, hledá pro ní tradiční čínská medicína léčbu prostřednictvím svých znalostí oceánu. Součástí diagnózy jsou podobenství mezi kapkou a oceánem, jednotkou bytí a Bytím, člověkem a vesmírem, lidským tělem a světem přírody. Je proto celostní medicínou v pravém slova smyslu. Její pohled na lidské tělo je založený na pozorování přírody a na vnímání energií, které skrze ní proudí. Nejlepším shrnutím jejích poznatků je pak učení o jin-jangu a systém pěti prvků. Pět živlů v cyklu života, oheň, země, voda, dřevo a kov, představuje hmotu, jejímž prostřednictvím se síly jin a jang projevují v materiálním světě. (Podrobně si o nich povíme v některém z příštích článků.) Jin a jang jsou praprvky, které tvoří vše, a jako takové by měly být prvním krokem k nahlédnutí do tradiční čínské medicíny. 

Původ jin - jangu a cesta proti proudu k prameni 

Kde se vzal jin a jang? Jedno hezké čínské rčení říká, že chceme-li pochopit smysl života, musíme jít řekou proti proudu tak dlouho, až dojdeme ke zdroji. Cestou sledujeme velké množství zdánlivě oddělených skupinek, podskupin a skupin, které postupně ztrácejí své pevné hranice, až se nakonec rozplynou a stanou se jednolitou, prvotní podobou Bytí. Ta ale není jen "u pramene", nýbrž na pozadí všeho vždy a všude. Je to životní síla a prapůvodní energie-substance čchi, která tvoří náš svět. Skládá se ze dvou protikladných, v sobě obažených a doplňujících se složek: jinu a jangu. Otázka, kde se vzala čchi, kterou tvoří jin a jang, patří do světa taoismu. A nebo, chcete-li, do světa astrofyziky  Taoismus totiž mluví o "nevydělené všeobjímající prázdnotě Tao", v níž se v momentě velkého předělu zrodila čchi. Jestli vám velký předěl připomíná velký třesk, máte pravdu... Astrofyzika mluví o fyzikálním vakuu, ze kterého v momentě velkého třesku vznikl nám známý vesmír. Popisuje také vodík a helium jako převažující, základní stavební prvky vesmíru. A protože vlastností jinu je voda a vlastností jangu je oheň, docházejí západní vědci a východní filosofové, oddělení od sebe dlouhými tisíciletími, k podobným závěrům. Šli každý svou cestou řekou proti proudu a setkali se u zdroje. 

Jin-jang ve všech věcech a jevech

Povaha a vzájemný vztah jin-jangu předurčují chování všech věcí a jevů. Jejich vzájemnou součinností se rodí všechno ostatní, pnutí mezi nimi je hybným momentem všeho dění a existuje ve všech formách bytí, včetně našeho těla. Znalost jin-jangu nám proto pomáhá pochopit jevy, ke kterým uvnitř našeho těla dochází, včetně zdravotních potíží a nemocí. Každá část člověka i jeho činy jsou vyjádřením interakce mezi jin a jang. Ta má čtyři vlastnosti: protikladnost, spojitost, převažování a přeměna v protějšek. Rovnováha mezi jinovou a jangovou složkou čchi v našem těle je základní podmínkou pro jeho správné fungování. Léčba pak probíhá prostřednictvím navracení rovnováhy, například formou bylin nebo akupunktury. Hlavním záměrem tradiční čínské medicíny je prevence, což znamená udržovat jin a jang v rovnováze. Pokud dojde ke vzniku nemoci, existuje několik základních typů nerovnováhy, které je potřeba odhalit, aby mohla být stanovena správná léčba. Může například dojít k přeplněnosti, nadbytku jangu, který tudíž převažuje nad jinem. V jiném případě může být jin tak oslabený, že nad ním jang převažuje, i když je normální. Mluvíme pak buď o "přeplněnosti" jednoho, nebo "prázdnotě" druhého. Nejprve se vždy doplňuje nedostatečná složka a teprve pak se tzv. vypouští složka přeplněná. Když vítězí jang, vzniká horko, když vítězí jin, vzniká chlad. Léčbou se vždy myslí navracení ztracené rovnováhy mezi nimi. To ale není jednoduché, protože protikladnost jin-jangu má dvě základní vlastnosti:

• mohou se proměnit jeden na druhý, v jednom je zárodek druhého (znázorněný tečkou), jsou stále v pohybu

• každá forma bytí, a tedy i lidské tělo, se dále dělí na jinové a jangové složky, a každá další se dělí znovu a znovu - například povrch těla je jangový, ale jeho pravá polovina je jinová, levá jangová, vnitřek těla je jinový, ale jednotlivé vnitřní orgány jsou některé jangové, jiné jinové

Co z toho vyplývá?  Že běžně uváděné tabulky věcí a jevů rozdělené na jin a jang nemůžeme brát jako hotovou věc, ale spíše jako základ pro následnou úvahu či vhled. Vždy je potřeba podívat se na nemoc ze správného úhlu pohledu. I samotná nemoc má buď jangovou nebo jinovou povahu. Nemoc z horka vzniká z přeplněnosti jangu, nemoc z chladu z přeplněnosti jinu. Podobně ale může nastat horkost z prázdnoty jedné nebo druhé složky. Vnější příznaky často bývají podobné, ovšem pokud by došlo k záměně léčebného postupu, mohlo by se pacientovi výrazně přitížit. Jak to vypadá v praxi? Tělo například reaguje na zánět horečkou a je potřeba určit, jestli jde o horečku z "plnosti" či z "prázdnoty" jedné ze složek. Pokud jde o "plnost", vypouštíme jang, pokud o "prázdnotu", doplňujeme jin. Další příklad: tělo potřebuje doplnit energii - zvolíme lék jangový. Tělo potřebuje posílit zevnitř - zvolíme lék jinový. 

Jin-jang a správná diagnóza

Schopnost stanovit správnou diagnózu byla vždy vysoce ceněna.  Bez správného určení příčiny nelze najít řešení. Krásně to shrnuje Vnitřní kniha Žlutého císaře, základní dílo čínské medicíny. Píše se v ní, že rozeznat nemoc podle vnějších příznaků je geniální, a rozenat ji podle vnitřních příznaků je božské. Zároveň platí, že soubor vnějších příznaků je v teorii čínské medicíny popsán tak detailně a propracovaně, že postupovat podle nich je určitou zárukou. Kdo podle tohoto učení prozkoumá a porovná všechny dostupné vnější příznaky, nemůže se dopustit příliš veké chyby. To by nám mohlo být jistou útěchou  Znamená to, že přiblížit se správné diagnóze (ale skutečně jen přiblížit, nebo se alespoň moc nezmýlit) jde i bez vhledu a nacítění, pomocí obrovského množství znalostí nasbíraných během tisícileté existence čínské medicíny. Co léčitel, to jiná metoda stanovení diagnózy. Dotazování (diagnóza na základě odpovědí pacienta) je podle mistrů čínské medicíny uměním řemeslným. Naslouchání (diagnóza podle výšky hlasu, hlučnosti, zvuku dechu, mnohomluvnosti, málomluvnosti...) je uměním geniálním.  Pozorování (diagnóza podle barvy pokožky, tváře, jazyka...) je pak uměním božským. Důležitým ukazatelem může být i pulz (silný či slabý, povrchový či hluboký a podobně). Jak vidíme, diagnostika probíhá mnoha různými způsoby a většinou i jejich kombinací. Kdybychom ji ale chtěli co nejtrefněji shrnout, řekli bychom jen: jin a jang. 

Na závěr uvádíme příklad tabulky rozlišující podle jin-jang. Podobné přehledy jsou velmi přínosné, i když bychom je měli brát jen jako odrazový můstek. Pomáhají nám vnímat jin-jang v běžném denním životě, což je důležitým krokem na cestě k vědomé péči o vlastní zdraví. 

Tweet