Průvodce velikonočními svátky: proč je středa Škaredá a kdy se pečou jidáše?

V neděli 2.dubna začíná pašijový týden: Velikonoce jsou tu! Užijte si je se vším všudy. Květná neděle zahájila jako každý rok týden největších křesťanských svátků (pojmenovaný podle pašijí - vyprávění o posledních dnech Ježíše), a lidových tradic, které dodnes zůstávají součástí našich životů. Velikonoce jsou jedním z mála období, kdy se křesťanská tradice prolíná s původními pohanskými zvyklostmi. Příchod jara tak můžeme oslavit se všemi jeho veselými symboly a zároveň si připomenout duchovní význam Ježíše, jeho vzkříšení a nanebevzetí, i jeho propojení s lidskými prožitky a koloběhem života. 

Na Květnou neděli si natrhejte kočičky

Jsou to větvičky vrby jívy s částečně napučenými pupeny. Kdybyste je nenašli, postačí vám ratolesti jiného stromu nebo keře. Křesťané si v tento den připomínají slavný příjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými ratolestmi. U nás jsme je nahradili proutky z kvetoucí jívy a odtud také pochází pojmenování Květná.  V kostelech probíhá svěcení kočiček, které si pak lidé odnášejí na ochranu svých domovů. Svěcené kočičky měly podle lidových tradic ochrannou i léčivou moc: hospodáři je dávali pod krovy, aby ochránili stavení před blesky a krupobitím, hospodyně si jimi potíraly oči a tři posvěcené kočičky se dávali dětem před obědem, aby dobře prospívaly. Známá je i pranostika: jaká Květná neděle, takové žně. Někde se pruty kočiček řezali co nejdelší a při svěcení se museli držet co nejvýše, aby se "obilí vysoko táhlo". 

Co nedělat na Modré pondělí? 

Nevykonávat těžkou práci a hlavně: vydechnout před velkým jarním úklidem! Název dostalo pondělí podle německého "blau" - kromě modrý znamená totiž i nic nedělající. Neprobíhají žádné zvláštní obřady - den je ve znamení odpočinku a nabírání sil. Kromě práce bychom to neměli přehánět ani s jídlem a pitím. Vrcholí postní období a jídelníček by měl být velmi střídmý. Kromě praktických důvodů to má i význam léčivý: příchod jara, konkrétně březen a duben, jsou ideální dobou pro očistu jater, žlučníku, střev a pro celkový detox organismu. Nedržíte půst ani očistnou kúru? Tak alespoň omezte těžká a mastná jídla. V předvelikonočních dnech bývaly porce menší a jídlo se nemastilo. Méně naloženo dostávala i hospodářská zvířata. 

Šedivé úterý a vymetání pavučin

Před příchodem nejdůležitějších křesťanských svátků v roce se myla okna a často se i bílilo. Každé zákoutí kostela, stavení i hospodářských prostor bylo potřeba vysmýčit a vymést z nich pavučiny. Očista měla také duchovní rozměr - obydlí se zbavovala všeho starého, nečistého a nepotřebného. Stejně jako se naše těla po zimě potřebují detoxikovat a zbavit škodlivých nánosů, musíme pozornost věnovat i svým domovům. Využijte tyto dny k jarnímu úklidu, možná vám to v souladu s tradicemi a generacemi lidí před vámi půjde lépe od ruky! Kromě klasického úklidu můžete protřídit šatník a určitě si pořádně vyvětrejte. Zbavte se starého a udělejte místo pro nové...

Proč je středa Škaredá? 

Protože bývala dnem určeným k vymetání komínů - někdy se jí také říká Sazometná. Čistý komín byl základem zdraví i rodinné pohody! Souvisel nejen s možností si zatopit, ale i uvařit a napéct. Pravidelné vymetání komínů bylo velmi důležité a tak není divu, že i tato tradice je spjata s duchovní očistou (dnes bychom řekli hygienou) a vyháněním zlých duchů. Název Škaredá má navíc připomínat zradu Jidáše Iškariotského. Ten se podle biblického vyprávění na Ježíše škaredil a posléze ho zradil. Jako připomínka se traduje, že kdo se na Škaredou středu mračí,  zůstane mu to po celý rok. Konec konců - na špinavou práci vymetání komínů také nebylo proč se mračit. Bez čistého a funkčního komínu nebyla kuchyň, teplo ani pohoda domova... 

Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma 

Když se pašijový týden přehoupne do druhé půlky, nastane první ze čtyř velkých svátků. Jmenuje se prý podle Getsemanské zahrady, kde byl Ježíš po poslední večeři zatčen. Název ale mohl vzniknout i přesmyčkou z německého Greindonnerstag (Lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Zelená evokuje i mladé jarní bylinky, které v tuto dobu sbíráme - ať už za účelem léčení nebo do salátů, velikonočních nádivek a dalších pokrmů. V kostelech se na památku poslední večeře Páně slouží večerní mše a utichají zvony, které až do soboty odlétají do Říma. Ticho a divný pocit prázdnoty v čase, kdy mají znít, připomíná Ježíšovu večerní modlitbu a předzvěst věcí příštích. Děti měly povoleno nahrazovat utichlý hlas zvonů řehtačkami. Někdy se přitom říkalo, že vyhánějí Jidáše a zlé duchy. Na Zelený čtvrtek se také pečou tradiční jidáše - pečivo z kynutého těsta, slazené medem a různě tvarované. Nejčastěji vídáme zavinuté válečky nebo bochánky připomínající provaz, na němž se Jidáš oběsil. Správně by se měli péct před východem slunce a podávat k snídani. Kdo prý sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví! 

Na Velký pátek se pohne zem a skály vydají své poklady 

Den ukřižování Ježíše je někdy lidově nazýván Bolestným či Tichým pátkem. Pro katolíky se jedná o nejsmutnější den v roce: v kostele si kněz na začátku bohoslužby lehá tváří k zemi, aby vyjádřil svou pokoru a zármutek. Velký pátek a vyprávění o Ježíšově ukřižování je každoroční inspirací k "vítězství" nad smrtí, k odpuštění hříchů a smíření se s umíráním jako součástí života. V tento duchovně silný den se tzv. "pohne zem" a skály vydají své poklady. Doslova by lidé se zemí hýbat neměli a proto se nepracuje na polích, v sadech ani na záhonech. Ráno bývalo tradicí omýt se rosou, nebo se alespoň na boso projít orosenou trávou. Nemělo se prát prádlo - pradleny říkaly, že by ho namáčely do Kristovy krve. (Podle lidových báchorek se ovšem nepralo i proto, že na Velký pátek mohou z vody vylézat ven vodníci.) Někde se držel půst, jinde se nejedlo maso - obvyklé bylo jedno hutné jídlo za den, například z čočky, hrachu, pohanky či krup. Oblíbená byla pučálka, tedy naklíčený hrách. Hospodyňky nic nepekly a obecně byli lidé nabádáni k střídmosti a k pohroužení se do klidu a modliteb. 

Bílá sobota, pletení pomlázek a barvení vajíček 

Sobota před Velkou nocí se jmenuje Bílá podle bílého roucha novokřtěnců, ale i podle čistě převlečených peřin a slavnostního oblečení. Pekli se mazance a beránci - zvyk, který přetrval dodnes. Bez beránka s barevnou pentlí by to snad ani nebyly Velikonoce! A chystají se i další sváteční pokrmy, protože Bílou sobotou končí období půstu. V návaznosti na pohanské oslavy příchodu jara a nových začátků vznikly lidové zvyky pletení pomlázek, barvení vařených vajec a vyrábění velikonočních kraslic. Právě na Bílou sobotu mají chlapci jít na vrbové proutí a plést pomlázky. Z dívek se stávají malérečky - zdobí vajíčka, aby je v pondělí mohly dát chlapcům, ktěří přijdou na koledu. 

Velká noc dala svátkům své jméno 

Přípravy vrcholí a vše se chystá na Velkou noc, kdy došlo k Ježíšovu zmrtvýchvstání. V očekávání této události se v domácnostech uhasila ohniště a světil se oheň před kostelem. Z něj si hospodyňky přinesly domů žhnoucí polínko do kamen. V sobotu po západu začíná jeden z nejstarších církevních obřadů: kostely potemní a venku se zapálí velikonoční oheň, symbolizující světlo Krista. Kněz ohni požehná slavnostní svící - tzv. paškálem. Vnesením této svíce do zhasnutého kostela začíná slavnost Vzkříšení a znovu se rozezní zvony, které ve čtvrtek utichly. Popelem z posvěceného ohně se posypávali louky, z ohořelých dřívek vyráběli lidé křížky a nosili je na pole, aby dobře rodilo. 

Boží hod velikonoční 

Věděli jste, že právě podle tohoto dne je sedmý den v týdnu nazýván nedělí - dnem Páně? V kostelech probíhají slavnostní mše, zpívají se velikonoční žalmy, žehnají se pokrmy (nejčastěji velikonoční beránek, maso nebo vejce) a hoří zdobená svíce - paškál. Od Bílé soboty se zapaluje při každé mši a křtu (až do letnic). Na mši si měl každý obléct něco nového, a odtud také pochází tradice, že by děti měly dostat nové oblečení, aby je "beránek nepokakal". Boží hod velikonoční byl dnem volna, kdy se nepracovalo - hospodář směl jen nakrmit dobytek a hospodyňka uvařit a prostřít stůl. Jedla se slavnostní, tradiční jídla: masový či zeleninový vývar s bylinkami, pečené skopové, jehněčí a kůzlečí s velikonoční nádivkou, někde třeba i pečená holoubata. V nádivce nechybělo devatero jarních bylin: nejčastěji kopřiva, popenec, sedmikráska, pampeliška, jahodník, svízel, řeřicha, pažitka, podběl, fialka, šťovík, řebříček, prvosenkové listy a další. Na stole zůstávaly i sladké dobroty, zejména jidáše, buchty, mazanec a beránek. 

Velikonoční pondělí ve znamení návštěv, hodování a zábavy 

K pondělí už se žádné zvláštní církevní obřady neváží. Má ale charakter lidových zvyků, které si většina domácností každoročně užívá ze všeho nejvíc! Kluci chodí s pomlázkou - větší sami, menší v doprovodu tatínků a dědů. Děti řeknou koledu (častokrát se přidají i dospělí) a "vyšlehají" dívky pomlázkou, aby jim zajistili zdraví a plodnost. Za odměnu dostanou vajíčka, vařená i čokoládová. Podle lidové tradice přinášejí koledníci do domu úrodu, blahobyt a štěstí. S návštěvami se pojí celá řada dalších zvyklostí, které se liší podle jednotlivých oblastí - někde ováže dívka pomlázky koledníků svou pentličkou, jinde dá svému milému vajíčko barvené do červena. Svůj příchod chlapci oznamují řehtačkou, která si vysloužila spoustu různých jmen, například hrkačka, hrkávka, brkač, kocour, rapotačka nebo klapačka.

A víte, proč se říká "hody hody doprovody"?

Přeložit bychom to mohli asi takto: "hodujte a radujte se až do Provody", tedy do Provodní neděle. Tak se totiž říkalo první neděli po Velikonocích.

Tweet