Velikonoce jsou tu! Připomeňte si lidové zvyky a význam jednotlivých dnů.

"Kdy jsou letos Velikonoce?" Otázka, kterou si každý rok položí většina z nás. Svátky jara a lidové tradice, které s nimi souvisejí, jsou pozůstatkem doby, kdy lidé ještě žili v souladu s přírodou. Svědčí o tom i fakt, že jsou to svátky pohyblivé - jejich datum se mění v závislosti na datu prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Ta letos nastala 20. března a první jarní úplněk připadl na 25. březen. Boží hod velikonoční proto oslavíme tuto neděli - v poslední březnový den. Různé náboženské tradice kdysi o datu Velikonoc vedly vážné spory. Na spojení oslav s prvním jarním úplňkem se ale shodovaly. Příchod jara tak můžeme oslavit se všemi jeho veselými symboly a zároveň se pozastavit nad významem Velikonoc jako křesťanských svátků. A také nad hodnotami, které vyznávají, nad jejich souvislostí s koloběhem života a nad pohanskými zvyky Slovanů, Keltů a Germánů. To vše se v nás mísí a vyplouvá na povrch právě o Velikonocích. 

Na Květnou neděli zdobíme domácnost kočičkami 

Většinou jde o větvičky vrby jívy s částečně napučenými pupeny. Letos o ně díky teplému počasí není nouze, ale kdo by na ně nenarazil, může si nařezat ratolesti jiného stromu či keře. V kostelech se dříve kočičky světily a posvěcené pak měly mít léčivou moc. Hospodáři je dávali pod krovy, aby chránily stavení před blesky a krupobitím, hospodyně si jimi potíraly oči a tři posvěcené kočičky se dávaly dětem před obědem, aby dobře prospívaly. Někde se pruty kočiček řezaly co nejdelší a při svěcení se musely držet co nejvýše, aby se "obilí vysoko táhlo". Známá je i pranostika: jaká Květná neděle, takové žně. Katolíci si na Květnou neděli připomínají příjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými ratolestmi. U nás jsme ratolesti nahradili proutky z kvetoucí vrby jívy a odtud také pochází pojmenování Květná.  

Na Modré pondělí si odpočiňte od práce 

Volno si sice vzít nemůžeme, ale měli bychom si odpočinout alespoň doma po práci. A hlavně neuklízet! Modré pondělí se jmenuje podle německého blau, které kromě modrý znamená i nic nedělající. Neprobíhají žádné zvláštní obřady - den je ve znamení odpočinku a nabírání sil. Kromě práce bychom to neměli přehánět ani s jídlem a pitím. Vrcholí postní období a jídelníček by měl být střídmý a odlehčený. Velikonoční půsty nejsou jen náboženského původu - očista organismu bývala v tuto dobu běžně doporučovanou praxí. Zásoby po zimě byly tenké, takže důvod byl jistě i praktický. V první řadě šlo ale o správně vypozorovanou skutečnost, že příchod jara, konkrétně březen a duben, je ideální dobou pro očistu žlučníku, jater i celého těla. Nelákají vás půsty ani očistné kúry? Omezte alespoň těžká a mastná jídla - ulevíte tak zejména žlučníku, který je v tuto dobu citlivý. Dříve se v předvelikonočním čase jídlo nemastilo a porce byly menší. Méně naloženo dostávala i hospodářská zvířata. 

Šedivé úterý: vymetání pavučin

V mnoha domácnostech na našem území se před nejdůležitějšími křesťanskými svátky v roce myla okna a často se i bílilo. Každé zákoutí kostela, stavení a hospodářských prostor bylo potřeba vysmýčit a vymést z nich pavučiny. Očista měla i rozměr duchovní. Pořádné vysmýčení domácnosti pomáhá zbavit se starého a udělat místo pro nové. Kromě "vymetání pavučin" je vhodný čas na protřídění šatníku. Dětem můžeme pořídit něco nového, aby je "beránek nepokakal" - tento zvyk zřejmě navázal na nepsanou tradici, že na mši o Božím hodu velikonočním chodili lidé buď v novém nebo ve svátečním. Během jarního úklidu je také důležité nechat byt či dům pořádně vyvětrat. Ve slunných dnech vytáhněte žaluzie či rolety, roztáhněte závěsy a vpusťte dovnitř sluníčko. 

Proč je středa Škaredá? 

Protože na Škaredou středu se vymetaly komíny. Někdy se jí proto říká Sazometná. Čistý komín byl základem šťastné domácnosti. Souvisel nejen s možností si zatopit, ale i uvařit, napéct, přichystat koupel, připravit léčivý odvar... Pravidelné vymetání komínů bylo velmi důležité a tak není divu, že i Škaredá středa je spjata s vyháněním zlých duchů a s duchovní očistou (dnes bychom řekli hygienou). Název Škaredá má navíc připomínat zradu Jidáše Iškariotského. Ten se podle biblického vyprávění na Ježíše škaredil a poté ho zradil. Jako připomínka se traduje, že kdo se na Škaredou středu mračí,  zůstane mu to po celý rok. Na špinavou práci vymetání komínů přeci také nebylo proč se mračit! Bez čistého a funkčního komínu nebylo teplo, jídlo ani domácí pohoda. 

Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma 

Název nejspíš vznikl přesmyčkou z německého Greindonnerstag (Lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Zelená evokuje mladé výhonky bylin, které v tuto dobu sbíráme - ať už za účelem léčení nebo do salátů, velikonočních nádivek a dalších pokrmů. Vyjděte si do čisté přírody a nasbírejte mladé, svěže zelené výhonky kopřivy a listy bršlice, pampelišky, prvosenky, popence či jitrocele. Upečte si jidáše - tradičně se pekly právě na Zelený čtvrtek. Jedná se o  pečivo z kynutého těsta, slazené medem a různě tvarované. Nejčastěji vídáme zavinuté válečky nebo bochánky. Podle tradice měly jidášky připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Správně by se měly péct před východem slunce a podávat k snídani. Kdo prý sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví! V kostelech se na památku poslední večeře Páně slouží večerní mše a utichají zvony, které až do soboty odlétají do Říma. Ticho a divný pocit prázdnoty v čase, kdy mají znít, připomíná Ježíšovu večerní modlitbu a předzvěst věcí příštích. Děti měly povoleno nahrazovat utichlý hlas zvonů řehtačkami. Někdy se přitom říkalo, že vyhánějí Jidáše a zlé duchy. 

Na Velký pátek vydají skály poklady 

V katolické víře je Velký pátek a ukřižování Ježíše každoroční inspirací k odpuštění hříchů a smíření se s umíráním jako součástí života. Podle starých pověstí se také v tento duchovně silný den pohne zem a skály vydají své poklady. Doslova by lidé se zemí hýbat neměli a proto se nepracovalo na zahradách, na polích ani v sadech. Ráno bylo tradicí omýt se rosou nebo se alespoň na boso projít orosenou trávou. Nemělo se prát - náboženská tradice učí, že by se prádlo namáčelo do Kristovy krve, lidové povídačky zase varují, že na Velký pátek z vody vylézají vodníci. V některých oblastech se držel přísný půst, jinde se nejedlo maso. Hospodyňky na Velký pátek nic nepekly. Obecně byli lidé nabádáni k střídmosti a k pohroužení se do klidu a modliteb. Obvyklé bylo jedno syté jídlo za den, například čočka, hrachová kaše, pohanka či kroupy. Oblíbeným postním jídlem byla pučálka - naklíčený a opečený hrách. 

Bílá sobota: pleteme pomlázky a zdobíme kraslice 

Velké noci předchází Bílá sobota pojmenovaná podle bílého roucha novokřtěnců, ale i podle čistě převlečených peřin a slavnostního oblečení. Pekly se mazance a beránci - zvyk, který přetrval dodnes. Bez beránka s barevnou pentlí by to snad ani nebyly Velikonoce. A chystají se i další sváteční pokrmy! Bílou sobotou totiž končí období předvelikonočního půstu. Mužští členové rodiny vyrážejí na vrbové mlází a pletou pomlázky, ženy a dívky vaří a zdobí vejce nebo vyfukují a vyrábějí velikonoční kraslice. Těmi se pak zdobí zlatý déšť nebo zelené větvičky na zahradě či ve váze. 

Velká noc dala svátkům své jméno 

V noci ze soboty na neděli dříve v mnoha oblastech vrcholily přípravy. V očekávání Ježíšova zmrtvýchvstání se uhasila ohniště. Světil se oheň před kostelem - kněz ohni většinou požehnal slavnostní svící, tzv. paškálem, a vnesením této svíce do zhasnutého kostela začala slavnost Vzkříšení. Rozezněly se také zvony, které ve čtvrtek utichly. Popelem z posvěceného ohně se pak posypávaly louky a z ohořelých dřívek vyráběli lidé křížky, které nosili na pole, aby dobře rodilo.

Boží hod velikonoční 

Věděli jste, že právě podle této neděle je sedmý den v týdnu nazýván nedělí, tj. dnem Páně? V kostelech probíhají slavnostní mše, zpívají se velikonoční žalmy a žehnají se pokrmy (nejčastěji velikonoční beránek, maso nebo vejce). Boží hod velikonoční byl dnem volna, kdy se nepracovalo - hospodář směl jen nakrmit dobytek a hospodyňka uvařit a prostřít stůl. Jedla se slavnostní, tradiční jídla: masový či zeleninový vývar s bylinkami, pečené skopové nebo jehněčí a kůzlečí s velikonoční nádivkou. V nádivce nechybělo devatero jarních bylin: nejčastěji kopřiva, popenec, sedmikráska, pampeliška, jahodník, svízel, řeřicha, pažitka, podběl, fialka, šťovík, řebříček, prvosenkové listy a další. Na svátečním stole byly i sladké dobroty: jidáše, buchty, mazanec či beránek. Dnes se v neděli většina rodin chystá na pondělní koledu. Kluci už by měli mít připravenou pomlázku a děvčata vajíčka a pohoštění. Letos připadá Boží hod velikonoční na 31. březen. Během velikonočních oslav se tedy také mění čas - ve 2:00 se posouvá o hodinu napřed.

Pondělí ve znamení návštěv, hodování a zábavy 

Na Velikonoční pondělí chodí chlapci na koledu - starší sami, mladší v doprovodu tatínků a dalších mužských členů rodiny. Děti řeknou koledu (častokrát se přidají i dospělí) a "vyšlehají" dívky pomlázkou, aby jim zajistili zdraví a plodnost. Za odměnu dostanou vajíčka, vařená i čokoládová. Podle lidové tradice přinášejí koledníci do domu úrodu, blahobyt a štěstí. S návštěvami se pojí celá řada dalších zvyklostí, které se liší podle jednotlivých oblastí - někde ováže dívka pomlázky koledníků veselou pentličkou, jinde dá svému milému vajíčko barvené do červena. Svůj příchod chlapci oznamují řehtačkou, která si vysloužila spoustu různých jmen, například hrkačka, hrkávka, brkač, kocour, rapotačka nebo klapačka. A víte, proč se říká "hody hody doprovody"? Původní, nezkrácený význam velikonočního popěvku zní: "hodujte a radujte se až do Provody"! Co je to Provoda? Provodní neděle, tedy první neděle po Velikonocích. 

Přejeme vám veselé hodování a krásné svátky! 

Tweet