Vlaštovičník nejen na bradavice

Nenápadná rostlina s drobnými žlutými kvítky, která u nás roste na každém rohu - to je vlaštovičník větší. O to překvapivější může být, jak nezvykle kontroverzní minulost tahle bylina má! Pro středověké alchymisty byla zázrakem, který "skrývá sílu všech čtyř živlů". Pro bylináře a léčitele z minulých staletí zase "božím darem" a "boží milostí". Říkali mu bradavičník nebo "oční koření". S rozvojem moderní vědy ale postupně získal pověst prudce jedovaté a zdraví nebezpečné rostliny. V učebnicích přírodopisu je popsán jako jedovatý plevel. Obsahuje totiž alkaloidy, především chelidonin, koptisin, sanguinarin a berberin. Moderní farmacie odhalila, že vzrostlé vlaštovičníky mohou skrývat až 36 různých druhů alkaloidů. Jako droga působí tato bylina opravdu intenzivně a obezřetnost je proto na místě. Při správné manipulaci a zevním použití je ale velmi efektivní! Byla by škoda vlaštovičník tabuizovat a nevyužít jeho sílu. Stačí jen vědět, jak na něj. 

Poznáte ho? 

Vlaštovičník roste na okrajích vod a lesů, v křovinách, u zídek, cest a plotů. Měří okolo 50-80 cm, někdy dosahuje až 1 m. Kvete od května do září. Sbíráme celou nať a nejlepším časem pro sběr je právě doba květu. Vlaštovičník má hustě větvenou lodyhu a vstřícně postavené, vroubkované listy. Čtyřdílné žluté kvítky vyrůstají na dlouhých, tenkých stopkách a vytvářejí okolíky. Nejlepším poznávacím znamením je žluto-oranžová šťáva, která se vyřine, jakmile rostlinu zlomíme nebo utrhneme. Vlaštovičník patří (stejně jako třeba vlčí mák) mezi rostliny z čeledi makovitých, pro které je typická bílá nebo zbarvená tekutina, tzv. latex, proudící v mléčnicích po celé délce rostliny. Právě tato vlaštovičníková šťáva je po staletí užívaným lékem na bradavice. Přezdívalo se jí "druidské mléko" nebo "žlutokrev". 

Původně se mu říkalo bradavičník

Teprve ve 20. století se ujal název vlaštovičník, který je doslovným překladem latinského chelidonium majus. Název pochází z Řecka, Itálie a dalších zemí jižní Evropy, kde se bylina začínala sbírat vždy v čase, kdy se vlaštovky vracejí z afrických zimovišť. Vlaštovičníku si lidé velmi cenili - co se týče odstranění nevzhledných bradavic na něj vždy bylo spolehnutí. Má to ale háček - musí se opravdu jednat o bradavici, nikoli o mateřské znaménko nebo třeba podkožní cévu - pak se léčba vlaštovičníkem může stát nebezpečnou. Kromě bradavic lze šťávu z vlaštovičníku použít i na potření a odstranění kuřích ok. Kdysi také sloužila k léčení všemi obávaného svrabu.

Potřete vždy jen samotnou bradavici

Šťávu je nejlepší použít čerstvou - stačí utrhnout nebo zlomit 1 stonek. Na lomu roní dostatečné množství mléka, které aplikujte přímo na bradavici nebo kuří oko. Použijte rukavice a neaplikujte šťávu na okolní pokožku - mohlo by dojít k jejímu podráždění. Potírejte několikrát denně dokud problém nezmizí - většinou je to otázka 4-6 týdnů. Chcete-li šťávu získat do zásoby, nasbírejte několik celých rostlin a odšťavněte je v kuchyňském odšťavňovači. Získanou šťávu skladujte v lednici a postižené místo potírejte několikrát denně. Nedoporučujeme ale skladovat déle než 3 dny. 

Na širší využití je vhodná mast

Vlaštovičníková mast se tradičně používá na mikrobiální ekzémy a bakteriální infekce kůže, například na impetigo, ale také na nehojící se zhnisané rány a bércové vředy. Samozřejmě můžete mast užívat i na bradavice a kuří oka. V období sběru vlaštovičníku ale upřednostněte čerstvou šťávu -   bude to účinnější. Na výrobu masti potřebujete kvalitní vepřové sádlo a šťávu z čerstvě nasbírané rostliny. Kdo chce, může místo sádla použít lékařskou vazelínu. Vlaštovičník omyjte, pokrájejte a odšťavněte. Na 50 g sádla potřebujete cca 5 g šťávy. Vylisovanou šťávu rozmíchejte v rozpuštěném sádle a získanou hmotou naplňte čistou skleničku. Nechte vychladnout, uzavřete a uchovávejte v ledničce. Uvádí se, že vlaštovičníkovou mast (nebo oplachy ředěnou šťávou) mohou také užívat ženy, které trápí chlupy ve tváři a silné ochlupení rukou a nohou. 

Proč oční koření? 

Protože kromě kožních defektů byla tradiční oblastí využití právě onemocnění očí. V herbáři z roku 1731 se píše, že k vlaštovičníku zalétají vlaštovky a odnášejí kousky listů, aby jimi svým mláďatům potíraly slepé oči. Zkušení bylináři, léčitelé a báby kořenářky potírali pacientům šťávou oči a ředěnou šťávu dokonce kapali i do očí. Maria Treben, rakouská bylinářka českého původu, uvádí, že vlaštovičník takto léčí šedý zákal a skvrny na oční rohovce. Používal se dokonce i při krvácení a odchlípnutí sítnice. 

Protinádorové působení 

Maria Treben nasazovala vlaštovičník i při zhoubném onemocnění kůže. Společně s kopřivou a mladými výhonky bezu černého jej doporučovala na zbrždění leukémie. Tyto způsoby použití najdeme i u mnoha dalších známých bylinářů. Současná věda také potvrzuje silný cytostatický účinek vlaštovičníku. Syntetická cytostatika jsou léky, které ničí nádorové buňky. Zároveň však poškozují i některé zdravé buňky - proto se chemoterapie neobejde bez nežádoucích účinků. Stejně tak i přírodní cytostatika brání nárůstu zhoubných buněk, zároveň ale působí (či mohou působit) nebezpečně na zdravou tkáň. 

Tinktura čistí játra, snižuje cholesterol a podporuje metabolismus

Ve formě tinktury nebo čerstvé šťávy užívané po kapkách se dříve vlaštovičník podával na podporu správné funkce jater a žlučníku. Podporoval léčbu žloutenky i jiných druhů zánětu jater. Doporučoval se při žlučníkových kamenech a zahlenění žlučových cest, dále na podporu trávení a snížení hmotnosti (dnes bychom řekli i na snížení cholesterolu v krvi a podporu metabolismu lipidů). Vnitřní užívání se v současné době nedoporučuje, a to vzhledem k prokázanému obsahu toxických látek. Nebezpečí v užívání se ale spolehlivě vyhneme při správném ředění a dávkování. Novodobí bylináři proto vyrábějí fytoinformační tinktury v ředění D3. Jedná se o bylinné výtažky získané z čerstvých rostlin speciálním homeopatickým postupem výroby, u něhož není čeho se obávat. 

Co na bradavice, když nemáme čerstvý bradavičník? 

Jako alternativu k čerstvé šťávě doporučujeme kapky Vlaštovičníkovky. Jedná se Dubové kapky s vlaštovičníkem a sedmi dalšími českými bylinami se zklidňujícím efektem na pokožku. Kapky lze používat i na štípance a drobná poranění kůže. Obsažené třísloviny vytvářejí na povrchu kůže ochranný povlak, zklidňují a ulevují při bolesti, pálení a svědění. Na pokožku aplikujete přímo nebo pomocí odličovacího tamponku či gázy zvlhčené několika kapkami. Přiložte nebo zlehka potřete.

A jaké jsou Vaše zkušenosti s vlaštovičníkem? Napište nám do komentářů! 

Tweet