Medicinální houby v našich lesích

Od jara až do zimy můžeme sbírat léčivé dřevokazné houby. Jsou to ty samé, které dnes běžně seženete v přírodních i klasických lékárnách - říká se jim medicinální a obsahují celou řadu antioxidantů, minerálů, vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek. Podporují imunitu, patří mezi adaptogeny, posilují organismus a působí proti patogenům v těle. Diskutuje se o jejich schopnosti zbavovat tělo všeho, co do něj nepatří, včetně nádorů a plísní. Také pomáhají harmonizovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Málokdo přitom ví, že s trochou štěstí na ně můžeme narazit i v našich lesích. Rostou na kmenech a pařezech listnatých stromů, nejčastěji na bucích, dubech, habrech, břízách, topolech a vrbách. Zdá se vám divné sbírat "choroše"?  Houby rostoucí na dřevě, třeba i na mrtvém? Možná nevíte, že nejde o žádnou "zvláštní", cizí tradici z daleké Asie. Dřevokazné houby se u nás sbíraly a používaly na výrobu odvarů a tinktur ještě koncem středověku. Pak jako by znalosti o nich ustoupily do pozadí. Dlouho byly užívány spíše okrajově, a to až do doby, kdy se povědomí o nich zase zvýšilo díky stoupající popularitě tradiční čínské medicíny. Ta je pod jinými jmény užívá už celá tisíciletí. Pojďme se na ně podívat a povědět si, jak vypadají, kde rostou, co skrývají pod kloboukem a jak je nejlépe zpracovat a použít.                                                                                                                                    

Outkovka pestrá

Coriolus nebo "tráva říše nebes" je krásně zbarvená houba ceněná čínskými císaři a jedna z nejčastěji užívaných hub tradiční čínské, korejské a japonské medicíny. Na anglickém venkově si ve středověku vysloužila přezdívku "turkey tail", tedy "krocaní ocas", protože ho svým načechraným, vějířovitým vzhledem připomíná. Sbírá se od podzimu do jara, kdy jsou plodnice vyzrálé a mají nejvíce účinných látek. Obsahuje minerály, vitamíny, polysacharidy (β-D-glukany a heteroglykany), triterpeny a steroly (známé svými protiinfekčními a antioxidačními účinky), lipidy, proteiny, polyfenoly a také ergosterol (provitamín D2). Nejčastěji roste na dubu, kde vytváří veliké, střechovitě uspořádané trsy. Plodnice je hladká a lesklá, "proužkovaná" či pásovaná, obvykle hnědo-šedá nebo lehce do žluta. Některé exempláře jsou zbarvené do tolika různých odstínů, že vypadají jako duhové. Na okrajích bývají dokonce i světlé, takže je určitě nepřehlédnete. Outkovku odloupneme nebo odřízneme od dřeva, doma nasušíme a nameleme či nadrtíme na prášek. Přibližně 20 gramů prášku denně si pak přisypeme do jídla (třeba ráno do jogurtu s vločkami) nebo do nápoje. 

Rezavec šikmý

Nejspíš ho znáte pod názvem chaga sibiřská. Tuto tajemnou houbu z mrazivých lesů subarktické Sibiře můžete najít i u nás. Musíte ji ale hledat v chladných, výše položených oblastech. Patří do čeledi kožovkovitých, což znamená, že roste pod kůrou, kde způsobuje její "vyboulení", nadzvedávání a postupné odpadávání. Veliké plodnice mohou zabírat až polovinu obvodu stromu. Nejčastěji roste na bříze, ale někdy i na dubu, buku, topolu nebo olši. Na stromě vypadá chaga trochu jako spálené uhlí. Uvidíte tmavě hnědý, popraskaný útvar, většinou částečně schovaný pod kůrou. Po odseknutí ze stromu se objeví vnitřní část houby, která je světlejší, rezavě hnědá až oranžovo-žlutá. Odsekávání značně komplikuje fakt, že může růst i v několikametrových výškách. Také je potřeba vědět, že chagu nesbíráme jindy než v zimě. Minimálně tři týdny před sběrem by teplota neměla vystoupit nad 5 °C, protože v tuto dobu stromy spí a houba ukrývá nejvyšší množství živin. Obsahuje antioxidanty, beta glukany, polysacharidy, betulin a kyselinu betulinovou (látky brzdící růst nádorových buněk), melanin, stopové minerály, 14 aminokyselin, vlákninu a stejně jako coriolus také ergosterol (provitamín D2) a další steroly. Chagu je nejlepší rozdrtit nebo nastrouhat na jemný prášek, zalít studenou vodou a nechat několik hodin odstát. Poté přivést k varu, krátce povařit, přecedit a popíjet jako čaj. Co nevypijete hned můžete uchovávat v lednici. 

Hlíva ústřičná 

Básníci staré čínské literatury jí říkají "elixír věčného mládí" a "houba květinového nebe". My jsme si ji pojmenovali podle tvaru klobouku, kterým připomíná větší ústřice. Roste od konce léta do zimy, při mírné zimě ji můžeme sbírat i na jaře. Nejčastěji ji najdeme na kmenech buků, bříz, topolů nebo ořešáků. Tvoří veliké trsy či řady nad sebou, klobouk má 5-25 centimetrů široký, hladký, měkký, pružný, zbarvený od bílošedé a béžové po šedomodrou. Obsahuje minerály a vitamíny, hlavně vitamíny skupiny B. Dále esenciální aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny, biologicky aktivní polysacharidy (zejména betaglukan pleuran, který má imonumodulační účinky), terpeny (například přírodní antibiotikum pleurotin) a statiny, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu. A teď to nejlepší - hlíva je vyhlášenou lahůdkou! Můžeme ji vařit, smažit, grilovat, péct, zapékat nebo přidávat do omáček a polévek. Z každého jídla udělá gurmánský zážitek. Má jemnou, příjemně houbovou chuť a báječnou vůni. 

Lesklokorka lesklá 

Reishi neboli "božská houba nesmrtelnosti" se u nás dříve vyskytovala jen velmi vzácně. V posledních letech se ale množí zprávy o jejím nálezu, možná i díky mírnějším zimám. Roste od května do října, při příznivém počasí ji můžeme najít i v zimních měsících. Má hladký, lesklý povrch a vějířovitý či ledvinovitý tvar klobouku o průměru 3 až 25 cm. Nejprve je zbarvena do žluta, postupně tmavne od rezavě hnědé a tmavě kaštanové až k purpurově černé. Na okrajích může mít žluto-bílý lem. Roste na kmenech a pařezech dubů, habrů, ořešáků, platanů či topolů. Obsahuje vitamíny, minerály, polysacharidy, betaglukany, ganoderany, steroidy a triterpeny. Posiluje imunitu, podporuje normální funkce oběhové soustavy a pomáhá udržovat normální hladinu cholesterolu v krvi. Sbíráme plodnice, které nasušíme a rozemeleme na prášek. Použijeme 4 rovné polévkové lžíce na 1 litr vařící vody. Necháme 20 min vyluhovat, přecedíme a popíjíme, doporučují se 2 šálky denně. 1 lžičku denně si také můžeme přidat do kávy. Reishi zmírňuje negativní účinky častého pití kávy - harmonizuje tlak, působí příznivě na oběhovou soustavu a nezpůsobuje překyselení. 

Ucho Jidášovo 

Boltcovitku bezovou najdeme nejčastěji na odumřelých větvích bezu černého, ale i na jiných listnatých stromech. Této houbičce se daří na vlhkých místech a nezřídka ji vidíme například na vrbě nebo na buku. Nejlepším časem pro sběr je deštivý podzim a mírná zima. Plodnice jsou 3-10 cm široké, na dotek pružné a poddajné, jako by byly gumové či želatinové. Rostou ve skupinkách vedle sebe a nad sebou, mají červenohnědou až kaštanovou barvu, z vnitřní strany jsou světlejší a vzhledem ke své zvláštní konzistenci někdy skoro až průsvitné. Říká se jim také čínští smrži a jsou oblíbenou přísadou asijských receptů. Skvěle se hodí například do polévek nebo k rýži se zeleninou. Po nasbírání si je nasušte a před použitím je na chvilku ponořte do vody. Rychle nabobtnají a nabydou do své původní podoby. Obsahují vlákninu, esenciální aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny a celou řadu antioxidantů, minerálů, vitamínů, polysacharidů a betaglukanů. Známé jsou pro své tonizační a regenerační účinky. V lidovém léčitelství bylo ucho jidášovo doporučováno zejména po porodu a po nemocích. 

Březovník obecný 

Tuto houbu snadno poznáte podle úhledného, béžového či světle hnědého, 5-20 cm širokého klobouku s bělavým okrajem. Ke kmeni většinou přisedá jen malou částí, takže je už z dálky pěkně vidět. Najdeme ho na břízách v březových hájích nebo smíšených lesích. Březovník se proslavil v souvislosti s pravěkým člověkem jménem Ötzi, nalezeným v rakouských Alpách začátkem devadesátých let. Víte, co měl tento pravěký muž u sebe na výpravě do hor? Jídlo, zbraně a dva kousky březovníku obecného. Odhaduje se, že ho užíval na posílení a pročištění od parazitů. Farmakologické studie potvrzují v březovníku celou řadu vysoce účinných látek, např. piptamin (přírodní antibiotikum), polyporenovou kyselinu A a C, nukleové kyseliny (antivirotikum diskutované v souvislosti s klíšťovou encefalytidou), betulin a kyselinu betulinovou, glukany, polyfenoly a minerály. Nasbírané plodnice nakrájíme na tenké plátky a nameleme či nadrtíme na jemný prášek. 1 čajovou lžičku pak zalijeme horkou vodou, necháme krátce vyluhovat a popíjíme. 

Penízovka sametonohá

Výborná jedlá houba, která je v asijské kuchyni známá jako enoki a podobně jako hlívu nebo ucho jidášovo ji lze sbírat celou zimu. U těchto houbiček totiž nevadí, když na nějaký čas zmrznou. Zvládnou dokonce i teploty pod -10 stupňů, po rozmrznutí pokračují ve vývoji a uchovávají si své účinné látky. Penízovka roste v trsech na tlejícím dřevě nebo na živých kmenech, nejčastěji na břízách, bucích, topolech, jasanech, olších a vrbách. Narazit na ni můžeme i v zámeckých parcích a zahradách. Sbírají se medově zbarvené, žluto-oranžové klobouky, které bývají 3 až 8 cm široké. Jsou bohatým zdrojem vlákniny, aminokyselin, vitaminů, minerálů a dalších aktivních látek. Najdeme v nich například fosfor, železo a měď, dále vitamín B3 (niacin), B5 (kyselinu pantothenovou) a další vitamíny B komplexu. Penízovka má příjemnou houbovou chuť i vůni a skvěle se hodí do polévek nebo k čínským pokrmům s rýži, nudlemi a zeleninou.

Nezapomeňte, že pobyt pod stromy, v lese a kdekoli v čisté přírodě je zdravý a posilující i sám o sobě. Ovšem s medicinálními houbami v košíku je to ještě lepší! Ne nadarmo se jim říká "houby šťastného osudu" 

Tweet